Toužím

        Jdu ze studentské. Nacpu si sluchátka do uší, pustím muziku naplno a pokouším se dostat mozek ven z hlavy. Připouštím si, o čem už dlouho uvažuju. Můj objev mě nemiluje. Jsem tomu klukovi úplně volná. Jsem na dně. Zase. Cítím se jak největší lůzr. Kamarádky vdaný, děti narozený. Já jsem sama. Vcelku hezká, chytrá, vtipná, společenská, co si budem nalhávat. A přitom tolik toužím

          Toužím po tom, aby někdo moji lásku opětoval. Toužím po objetí, po polibku do vlasů, toužím někomu dělat svačiny. Toužím při nakupování myslet na někoho, komu budu vařit večeři. Toužím slyšet uprostřed noci chrápání vedle mě. Toužím večer slyšet slova jaký byl Tvůj den. Toužím po tom dojet pro svého milého na kalbu. Toužím po tom ho posílat do hospody. Toužím po tom chytit někoho v kině za ruku. Toužím se přitulit k někomu, když se bojím. Toužím slyšet slova to bude dobrý. Toužím cítit chlapskou vůni. Toužím po tom prát propocený trička a špinavý ponožky. Toužím se dotýkat zarostlé mužské tváře. Toužím po tom udělat se pro někoho krásnou. Toužím s někým prožívat svůj duchovní život. Toužím po někom, s kým se budeme modlit za sebe navzájem. Toužím po tom se s někým modlit.

           Proč se pořád modlím sama za svého budoucího partnera?