Michal David zpívá v jedné písničce "Pár přátel stačí mít,..."
O letošních Vánocích a vánočních prázdninách jsem přišla na to, že téměř všechna moje přátelství jsou už možná vyčpělá stejně jako tahle píseň. Mám v sobě takovou zvláštní tíseň a bolest, kterou jsem zažila.
Bylo mi o letošních svátcích opravdu psychicky špatně. "V běžném provozu" depresím nepropadám, nejsem ani žádná emo-mařka, zkrátka jsem nebyla usměvavá a evidentně mi nebylo nejlíp. Pro mé "přátele" bylo mnohem jednodušší nevnímat moji situaci, mávnout nad ní rukou, zkrátka se tím nezaobírat. Přicházím pak do pokušení a do mysli se mi vkrádají nahlodávající myšlenky, jestli jsou to opravdu "přátelé", jestli to má vlastně všechno smysl.
Jestli má smysl se celou duchovní obnovu modlit za přítele, který se rozchází s partnerkou, jestli se má cenu modlit za kamarádčinu maturitu, když mě někdo z nich požádá o pomoc, nepamatuju si, že bych odmítla. Těch růžencových desátků... Ach jo.
Aktuálně mám takové pocity, jako když ostatním nabízíte cele sebe samého a ostatní si s váma jen... .
Strašně ráda bych věřila, že se někdo z nich za mě modlí nebo na mě myslí nebo se prostě snaží udělat cokoli.
Ale jsem asi jen ztracený případ idealistky.
:-(
Všímám si, že těch co pro druhé vždy udělají skoro všechno, si skoro nikdo neváží.
Většinou mě to ani nemrzí, ale tentokrát asi jo.
Občas si připadám jako "hodnej blbec".
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.